ROZHOVOR PRO ČRo VYSOČINA o knize STŘÍPKY ČASU – ODKAZ ZDE

ROZHOVOR PRO ČRo VYSOČINA o knize LVICE V ERBU KRÁLE – ODKAZ ZDE

V novinách Jihlavské listy po křtu Lvice v erbu krále vyšel článek (níže) i s fotografií:

Po křtu knihy se vrhli na škrabalku

Křty knih bývají různé. Od těch malých až po okázalé, kterých se zúčastňují desítky celebrit. Takové jsou však jen ve velkých městech a týkají se autorů známých ze showbyznysu. Na Vysočině je to zcela jiné, zvláště když za sebou nemáte řadu vydaných knih. 
Přesto se jeden jarní křest, kterého se JL zúčastnily, vymykal zvyklostem. Křest knihy Lvice v erbu krále Michaely Vaščíkové, pro niž bylo vydání knihy prvotinou. 

„Jsem trošku megaloman, a po svatbě a porodu to byla největší událost,“ říká ke knize, která spatřila světlo světa, komunikativní a usměvavá žena sršící energií. „Když si splníte sen, tak to nesmí být nuda,“ dodává se smíchem. 
Celá událost se odehrála na konci března v zámecké stáji v Plandrech. Pozvala dvacet, třicet hostů a přátel, kteří se opravdu nenudili. Ukázku z jejího romantického románu ze středověku četli herci Horáckého divadla Lenka Schreiberová a Ondřej Šípek. Ti také na dotaz, jak je autorka přesvědčila, aby byli součástí akce, půvabně odpověděli, že se paní Míše prostě nedá odolat. Protože ta, co si usmyslí, toho také dosáhne.

Platí to i o její knize, kterou psala po večerech a nocích. Jejím snem, jako každého autora, bylo ji vydat. Jenže k neznámému autorovi přistupují nakladatelství mnohdy odmítavě. 
Až narazila na profesionální nakladatelství, které umožňuje začínajícím autorům vydat knížku. Ti však musí přispět nejen svým rukopisem, ale také spoluprací, kdy se aktivně podílejí na takzvaném předprodeji. Když se v něm seženou peníze, kniha je vydána. 
„Ten šutr musel být slyšet až v Londýně,“ vzpomíná paní Michaela na okamžik, když se jim podařilo částku přes sto sedmdesát tisíc sehnat. „Byla to strašná dřina,“ přiznává.  

Spolupráce totiž obnášela nejen shánět sponzory, ale zjistit si i okruh čtenářů, které by mohla zrovna tato kniha zajímat… Shánění, ježdění, psaní, telefonování… „Poctivě jsem obvolávala na sto sponzorů, přispěl jeden.“ A přitom musela stále spolupracovat s redakcí na knize, ilustracích… 

Jak dodá, ve všem jí velmi pomáhala dcera, tchýně, kamarádi a zvláště jmenuje manžele „Charlieho a Kachnu“. Jeho poznala na čundru, ona dělá historické kostýmy a pomáhala jí „postavy oblékat“. A Charlie byl nepostradatelný, když jí pomohl s internetem. „Sociálními sítěmi jsem byla nepolíbená,“ usměje se. 

Vše zvládla, kniha vyšla a pro všechny, kteří jí přispěli pomocnou rukou, uspořádala v Plandrech křest knihy. Ten měl dva vrcholy. Prvním byl přednes ukázek herci. Dialogy hlavní hrdinky knihy Isabel a krále Filipa četli dokonale. Druhý přišel ve chvíli, kdy už to vypadalo, že se nic jiného než autogramiáda dít nebude. 

Paní Míša před přítomnými poznamenala, že některým spisovatelům se postavy třeba ve snu zhmotní a nedají pak autorům spát, protože byly napsány jinak, než jak si přály. „To se mně stát nemůže,“ poznamenala a vtom do místnosti vtrhlo několik mužů v historickém oblečení. První z nich se na ni zle obořil: „Ty škrabalko jedna, co jsi to o mně napsala?“ a vrhl se na ni, spoutal ji a odvlekl do vedlejší místnosti, kde se ji rozhodli oběsit. 

Skupina historického šermu Vyděděnci svou scénku zahrála přesvědčivě. A paní Míša jí byla součástí. Oběsit se ji zloduchům nakonec samozřejmě nepodařilo, naopak ji po několika bitkách osvobodil udatný rytíř. 
„Nechtěli mi ublížit,“ popisuje autorka knihy, jak scénka vznikala. „Říkala jsem jim, že to musí vypadat tvrdě, jako realita. Stále dbali na mou bezpečnost, na zkouškách byli hrozně milí.“ 

A pak přidá jednu úsměvnou příhodu z příprav. Zloducha hrál jeden z členů skupiny, který prý zanaříkal: „Tolik draků jsem zabil, tolik princezen osvobodil, a teď mám být za záporáka?“  
Zahrát si před lidmi ve scénce, to chce i odvahu. Paní Míše to problém nedělalo. „Hraju celý život, jsem velký komediant. Furt dělám ptákoviny,“ směje se. 

Svou prvotinu má na světě. Má radost? „Ano, ale stále jsem nervózní, že se někdo ozve, komu se kniha líbit nebude,“ odpoví a dodá s úsměvem: „Ze statistického hlediska se to musí stát.“ 
Práce ale vydáním knihy neskončila. Míša Vaščíková s ní jezdí za čtenáři a absolvuje autogramiády. Co k romantické knize dodat? „Život je plný nepříjemností, utíkám do příběhů, a kdo chce, uteče se mnou,“ poznamená autorka, která se již těší na vydání další knihy – sbírky básní. Prý už na podzim.