Pár slov o mně je upřímnou zpovědí
Již od páté třídy základní školy jsem věděla, čím chci být. Když jsem tehdy přišla za svojí třídní učitelkou Janou Pickovou, abych se jí zeptala, jak je ženský rod od básníka, věděla jsem, že chci být básnířkou. Nic mě tak nebavilo jako psát. Teď, po více než třiceti letech od té doby, stále toužím a sním o tom samém. Neměla jsem ani tušení, že existovali nějaké akademie múzických umění, kde bych se cítila jistěji. Šla jsem tedy na obchodní školu.
Svého snu jsem se, ale nevzdala. Psala jsem stále jako o život. Psaní je moje vášeň. Miluji to a vždycky budu. Vzhledem k mému vzdělání a nutnosti, jsem musela jít dělat to, nač jsem studovala a to brzy. Peníze na další studium nebyly a tehdy vlastně ani ambice. Bohužel v mladém věku jsem onemocněla a zkusila jsem ještě aspoň dál studovat. Přesto, že jsem dostudovala, nedostala jsem šanci se jakkoli uplatnit.
Zdraví se totiž komplikovalo. Jsem nyní v invalidním důchodu a když má dcera vyrostla do puberty, rozhodla jsem se začít si plnit své sny. Psát i pro jiné než pro sebe. Tak jsem se konečně nakopla a na světě je již několik knih. Zatím jen ve frontě a v úpravě. Na vydání však čeká první kniha. A hned román! Spousta dobrodružství, lásky, romantiky, hrdinských, ale i zbabělých činů. Odrážím ve svém psaní to dobré i zlé co může člověk potkat nebo o tom třeba jen snít.
Jsem obyčejná ženská, která se v životě rozhoduje srdcem, a to často přináší problémy. Duší romantička. Své představy, touhy i strachy vtiskávám postavám. Někdy jsou mi ty pocity i cizí, ale empatie mi pomáhá vcítit se do postav a prožívat s nimi osudy, které jsem jim předurčila.